Obecní dům a Tančící dům: dvě tváře pražské secese
Jak se dívat na sgrafita, aby vám neunikly detaily? Přistupte blízko k fasádě a hledejte stopy po původní technice. Sgrafito se dělalo tak, že na zeď nanesli dvě vrstvy omítky – tmavou a světlou. Do vlhké horní vrstvy pak rýsovali vzory, čímž odhalili spodní tmavou barvu. Na Schwarzenberském paláci si můžete všimnout, že kresba je jemná a lineární, bez hrubých řezů. Pozor – na fasádě jsou i novodobé opravy, které jsou o něco světlejší. Rozdíl poznáte podle ostrosti hran: původní sgrafita mají mírně oblé linie, zatímco rekonstruované části jsou ostré a kontrastní.
Nejdůležitější je začít pohledem z dálky. Stůjte na protější straně Ovocného trhu a sledujte, jak se fasáda láme do nepravidelných krystalických ploch. Právě tento dojem – jako by dům byl vytesán z kamene – odlišuje kubismus od secese, která mu předcházela. Častou chybou je, že lidé hledají symetrii a klasické římsy, ale tady žádné nenajdete. Místo toho si všímejte, jak se okna prolamují do různě hlubokých výklenků a jak se světlo na fasádě rozpadá do ostrých stínů. Doporučuji si udělat pár kroků do stran a pozorovat budovu z různých úhlů – pokaždé uvidíte jiný rytmus linií.
Dům U Černé Matky Boží patří k nejvýraznějším stavbám české kubistické architektury, přesto ho řada návštěvníků Prahy projde bez zastavení. Najdete ho na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu, jen pár kroků od Staroměstského náměstí. Právě jeho umístění je zároveň výhodou i pastí – díky rušnému okolí snadno přehlédnete detaily, které z něj dělají architektonický unikát. Pokud chcete stavbu skutečně vnímat, nespěchejte a připravte se na to, že si jí budete všímat postupně, od celkového rázu až po drobné ozdoby.
Jak naplánovat prohlídku obou budov bez zbytečných chyb Pokud chcete vidět obě stavby v jeden den, vyrazte od Obecního domu směrem k řece a pak podél Vltavy dolů k Tančícímu domu. Trasa vám zabere zhruba půl hodiny pěší chůze, ale počítejte s tím, že na místě strávíte u každé budovy minimálně hodinu. U Obecního domu je dobré rezervovat si vstupenku předem, zejména o víkendu, kdy bývá plno. Pokud přijedete bez rezervace, můžete stát ve frontě nebo se dočkat pouze omezeného okruhu. U Tančícího domu žádnou rezervaci nepotřebujete, ale ověřte si otevírací dobu vyhlídkové terasy, protože se může lišit podle sezóny.
Když vstoupíte dovnitř, nezapomeňte, že jde o původně obchodní dům, takže interiér je uzpůsobený pohybu lidí, ne prohlídce. Hlavní dominantou je točité schodiště, které se vinie kolem kovové konstrukce a nabízí pohled do všech pater. Tady platí jedno důležité pravidlo: nechoďte po schodech rychle, protože jinak vám unikne hra světla a stínu, která je záměrně navržená tak, aby se měnila s každým krokem. Zastavte se v každém patře a podívejte se dolů i nahoru – teprve pak pochopíte, proč architekt Josef Gočár mluvil o „plastickém prostoru". Mnoho návštěvníků udělá tu chybu, že se soustředí jen na výlohy v přízemí, a přitom ta pravá krása je až ve vyšších patrech.
Na závěr si dovolte jednu konkrétní připomínku: když budete odcházet, podívejte se ještě jednou na průčelí z rohu Celetné ulice. Všimnete si, že půdorys domu není pravoúhlý, ale že se zeď láme v ostrém úhlu, aby podpořila celkový krystalický dojem. Tento detail vám unikne, pokud budete stát přímo před budovou. Není to příjemné? Ale právě tato hra s úhly a perspektivou je to, co kubismus v Praze odlišuje od jeho pařížské nebo jiné evropské varianty. Nechte na sebe působit i okolní barokní a novorenesanční domy – kontrast je úmyslný a ukazuje, jak odvážný byl Gočárův záměr.
Když budete procházet expozicí, všimejte si, jak se kubismus projevuje v drobnostech – v úhlech židlí, v krystalických tvarech váz, v nepravidelných vzorech textilu. Pro běžného návštěvníka je snadné označit kubistické předměty za „divné" nebo „nefunkční". Ale zkuste se zastavit u každého kousku a analyzovat, jak jeho tvar reaguje na světlo a jak se mění, když se kolem něj pohybujete. To je to, co dělá kubismus tak fascinující – není to jen styl, ale způsob vidění světa. A přesně to je praktická rada, kterou si z návštěvy odnesete: nehodnoťte kubismus podle prvního dojmu, ale dejte mu čas, aby na vás zapůsobil prostorem a materiálem.
Pokud chcete vidět sgrafita zblízka, nevstupujte na trávník před palácem. Prostor je soukromý a vstup je povolen pouze po vyznačených cestách. Místo toho využijte vyhlídkový bod u sochy T. G. Masaryka, která stojí poblíž. Odtud uvidíte celé průčelí bez rušivých překážek. Další tip: vezměte si s sebou malý dalekohled. Sgrafita na horních patrech obsahují drobné figurální motivy, které ze země nejsou dobře vidět. Zaměřte se na vlysy mezi okny – najdete zde postavy lvů, gryfů a rostlinné ornamenty.