Černá slepice, o které většina chovatelů mlčí

Na závěr jedno upozornění: černá slepice není vhodná pro každého. Pokud hledáte ptáka, který rychle opeří a bude snášet i v nevyhovujících podmínkách, sáhněte raději po světlém plemeni. Tmavé peří si žádá pečlivější přístup, ale při správné péči se vám odmění nejen krásným vzhledem, ale i vytrvalou snáškou a zajímavým charakterem.

Nejčastější chyba: podcenění pigmentace při výběru Mnoho začínajících chovatelů kupuje kuřata podle fotografie a spoléhá na to, že černé peří znamená čistou krev. To je omyl. Někteří kříženci mají černé peří, ale světlou kůži a běháky, což značí, že postrádají gen pro tmavou pigmentaci. Takoví jedinci bývají náchylnější ke spálení na přímém slunci a mají slabší imunitu. Při výběru proto vždy prohlédněte běháky, zobák a kůži kolem očí – u pravých černých plemen by měly být tmavé až černé, ne růžové nebo žluté.

Typickou chybou je zapomínat na střechu, kudy uniká ohromné množství tepla. Zateplení stropu nebo střechy vrstvou izolace (minimálně 10 cm) a její překrytí parotěsnou fólií z vnitřní strany zásadně sníží tepelné ztráty. Fólii umístěte mezi interiér a izolaci, aby vlhkost z kurníku neprocházela do vaty. Naopak zvenku střechu nechte prodyšnou, aby případná vlhkost mohla vysychat. Zkontrolujte také, zda nejsou u hřebene mezery, které fungují jako nechtěný komín – utěsněte je, ale ponechte funkční hřebenovou štěrbinu pro odvod vzduchu.

Stěny izolujte zvenku, ne zevnitř. Pokud dáte izolaci dovnitř, narazíte na problém: rosa na povrchu stěny a následné promočení materiálu. Ideální je připevnit na vnější stranu dřevěné konstrukce vrstvu minerální vaty nebo polystyrenu a zakrýt ji větruodolnou fólií, která ale musí být paropropustná. Nikdy nepoužívejte parozábranu na obě strany – tím vlhkost uvnitř pasti. Vnitřní stranu stěn nechte bez izolace, ale obložte ji hladkým materiálem, který snadno otřete, třeba překližkou. Mezi vnitřní obklad a izolaci ponechte mezeru pro odvětrání, aby případná kondenzace měla kudy uniknout.

Na závěr jedno praktické doporučení: vždy začněte s jedním plemenem a s menším počtem kusů, ideálně třemi až pěti. Pozorujte, jak se jim daří, a teprve pak případně rozšiřte o další. Častým omylem je koupit hned deset různých plemen, která mají odlišné nároky na krmení, světelný režim a teplotu. Takový mix vám přinese jen chaos a vyšší náklady na veterinární péči. S rozmyslem zvolené plemeno vám naopak udělá radost na dlouhá léta.

Další praktický problém nastává v létě. Černé peří pohlcuje více tepla, takže slepice se rychleji přehřívají. Pokud nemáte zajištěný stín a dostatek čerstvé vody, může dojít k úpalu, který se projeví lapáním po dechu, chozením s křídly odstávajícími od těla a poklesem snášky. Řešením je umístit napáječky do stínu, případně vytvořit koupací jámu s pískem, kde se slepice ochladí. V zimě naopak tmavé peří pomáhá udržet teplo, ale jen pokud je suché – mokré černé peří schne pomaleji a snadno prochladne.

Co se stane, když štěrbiny špatně umístí

Mezi oblíbená černá plemena patří Australorp, který vyniká snáškou a klidnou povahou, nebo Menorca s lesklým zelenavým odleskem. Pozor ale na to, že každé plemeno má jiné nároky na prostor a krmivo. Australorp snese i menší výběh, zatímco Menorca potřebuje hodně pohybu, jinak začne být nervózní a přestane snášet. Pokud chcete kombinovat maso a vejce, sáhněte spíše po Brahmě, která má tmavé peří a robustní tělo, ale pomaleji dospívá.

Ale pozor – vápník není všechno. Slepice ho nedokáže zpracovat bez vitaminu D3, který se tvoří v těle za slunečního svitu. Pokud mají slepice celý den zavřené v kurníku bez výběhu, vitaminu D3 mají nedostatek a vápník se jim neukládá do skořápky. Řešení je zajistit slepicím přístup na slunce – ideálně výběh s přímým světlem. Když to nejde, můžete do krmiva přidat vitaminový premix s obsahem D3. Pamatujte ale, že předávkování vitaminem D je také škodlivé, proto dodržujte doporučené dávkování na obalu.

Pokud chcete stabilní snůšku po většinu roku, sáhněte po lehkých a aktivních plemenech, jako je leghornka nebo vlaška. Tyto slepice jsou nenáročné na krmení, ale potřebují hodně pohybu a prostoru. Pokud je zavřete do malého výběhu, začnou si klovat do peří a snůška prudce klesne. Typická chyba začátečníků je právě podcenění prostoru — jedné slepici byste měli dopřát alespoň tři čtvereční metry výběhu, ideálně více.

Nejčastější příčinou je nedostatek vápníku. Slepice potřebuje vápník nejen na stavbu skořápky, ale i na správnou funkci svalů a nervů. Pokud mu nedodáte dostatek, začne si ho brát z vlastních kostí, což dlouhodobě vede k oslabení organismu. Řešení je jednoduché: do krmné dávky přidejte drcené vaječné skořápky (pořádně vysušené a rozdrcené, aby si je slepice nespojovaly s celými vejci), případně speciální doplněk s vápníkem určený přímo pro nosnice. Důležité je vápník nepodávat jednorázově, ale průběžně – nejlépe v samostatném krmítku, aby si každá slepice vzala, kolik potřebuje.