5 kroků, jak přežít bouřku v horách bez zbytečného rizika

Na závěr si zapamatujte: vrstevnice nejsou jen čáry, ale jazyk, kterým s vámi krajina komunikuje. Než vyrazíte, prostudujte si mapu a představte si terén trojrozměrně. Pokud narazíte na místo, kde se vrstevnice sbíhají tak hustě, že splývají, počítejte se skálou nebo strmým srázem – zde hledejte alternativní trasu. S trochou cviku budete číst vrstevnice jako otevřenou knihu a vaše túry budou bezpečnější i zábavnější.

Počasí v horách se mění rychleji než nížinách a jeho změny poznáte podle několika spolehlivých signálů. rekonstrukce koupelny krok za krokemčne-li se tvořit kupovitá oblačnost s tmavým spodkem, případně zesílí-li vítr a teplota náhle klesne, je čas otočit se. Není to prohra, ale rozhodnutí, které vám umožní vyrazit znovu. Pokud vás zastihne bouřka, okamžitě opusťte hřebeny a osamocené skalní věže, klekněte si do podřepu na batoh, abyste minimalizovali kontakt se zemí, a nezdržujte se v sedlech. Kovové předměty, včetně hole, odložte alespoň dva metry od sebe.

Pro zasněžený nebo zablácený terén vyžadují boty speciální podrážku s agresivními výstupky a tvrdší směsí, která neklouže na mokré trávě či rozbředlém sněhu. Zde se vyplatí sáhnout po modelech s membránou, která odpuzuje vodu, ale zároveň umožňuje noze dýchat. Příliš levné boty bez membrány sice uschnou rychleji, ale při celodenním dešti si v nich namočíte nohy, nejen k nepohodlí, ale i k puchýřům.

Poslední trik se týká jídla. Místo velkých svačin, které děti sní hned na začátku, rozdělte jídlo do malých krabiček a dávejte jim je postupně – třeba jednu až po hodině chůze. Děti se pak mají na co těšit a nemají hlad. A vůbec nevadí, když se trochu ušpiní od hlíny nebo od borůvek. Nejdůležitější je, aby výlet vnímaly jako hru, ne jako povinnost. Když to jednou vyzkoušíte, zjistíte, že to není žádná věda – stačí jen změnit svůj přístup a nechat děti, ať si tempo určují samy.

Častým problémem bývá tempo. Dospělí chtějí dojít co nejdál, děti chtějí prozkoumat každou louži. Vyřešíte to tím, že si určíte „dětské zastávky" – každých dvacet minut se zastavíte na dvě minuty a děti si mohou sáhnout na to, co je zaujalo. Díky tomu se vyhnete běsnění a pláči. Tip: pokud jdete do kopce, zkuste závodit, kdo dojde k určitému stromu poslední – děti se totiž předhánějí v tom, kdo je pomalejší, a vy tak získáte čas na oddech.

Sestup zvládnete lépe, když si předem prohlédnete mapu a všimnete si možných zkratek. Ty však mohou být klamné – často vedou přes suť nebo mokré kameny, kde hrozí úraz. Držte se značené trasy, i když je delší. Pokud narazíte na lavinový svah, nepřekračujte ho bez znalostí lavinové problematiky. V takovém případě je lepší se vrátit a zvolit jinou cestu, než riskovat.

Co dělat, když vás bouřka zastihne na otevřeném svahu Pokud nemáte kam utéct, zaujměte tzv. „bleskový dřep". Dřepněte si, spojte nohy k sobě, obtočte si ruce kolem kolen a hlavu skloňte co nejníže. Nedotýkejte se rukama země a nepokládejte se na břicho – tím zvětšujete kontaktní plochu s půdou a zvyšujete riziko průchodu proudu. Zůstaňte v této pozici alespoň 30 minut po posledním zahřmění, ne jen po posledním blesku, který jste viděli.

Zkušení turisté používají metodu „výškového profilu": vyberte si dvě místa na mapě, spočítejte počet vrstevnic mezi nimi a vynásobte intervalem. Pokud mezi sedlem a vrcholem (na trase 2 kilometry) máte 10 vrstevnic po 10 metrech, váš výstup činí 100 metrů. To vám umožní odhadnout čas – přibližně 15 minut na 100 metrů stoupání při běžném tempu. Tento výpočet vám pomůže rozvrhnout si přestávky a vyhnout se přepětí.

Když se nad hřebeny začnou stahovat černé mraky a první úder blesku přijde dřív, než stihnete sestoupit do údolí, rozhoduje každá vteřina. Základem je přestat panikařit a začít jednat podle jasných pravidel. Nejste sami, kdo se v takové situaci ocitl – ale jen ten, kdo ví, co dělat, má šanci projít bouřkou bez újmy.

Pro běžnou turistiku po zpevněných cestách a lesních pěšinách postačí lehká trekingová obuv s měkčí podrážkou a nižším střihem. Takové boty jsou pohodlné hned od začátku, nepotřebují dlouhé zajetí a snadno se v nich chodí i několik hodin. Pozor ale na to, že na kluzkém kořání nebo mokrých kamenech tato obuv nemá dostatečnou přilnavost — vzorek je příliš jemný a podrážka se na nerovnostech kroutí.

Než se rozhodnete, zkuste doma simulovat terén, který vás čeká. Šlápněte na šikmou plochu, zkuste došlápnout na hranu schodu a projděte se po kluzkém povrchu. Cítíte, jak bota drží? Příliš měkký materiál se prohne, příliš tuhý zase nedovolí přirozený pohyb chodidla. Správně zvolená obuv by měla být prodloužením nohy, ne překážkou — a toho dosáhnete jedině tehdy, když vyberete model odpovídající konkrétnímu terénu, ne jen aktuální módní vlně.