5 způsobů, jak zabavit dítě bez mobilu a tabletu

Když venku prší nebo je dítě po nemoci, nabídka „obrazovky" je lákavá. Ale dlouhé sledování pohádek často končí podrážděností a neochotou hrát si samostatně. Přitom stačí pár běžných věcí z domácnosti a trocha plánování. Následujících pět aktivit zabere děti od předškolního věku až po mladší školáky a nevyžaduje žádné speciální pomůcky ani nákupy.

Největší past: šňůry, rohy a věci v dosahu Šňůry od žaluzií nebo ovladačů patří mezi časté skryté nebezpečí. Miminko si je může omotat kolem krku, proto je zkraťte nebo upevněte vysoko mimo dosah. Rohy konferenčních stolků, polic a postelí oblepte měkkými chrániči nebo je dočasně odsuňte. Pokud máte skleněné dveře nebo skleněné stolky, zvažte jejich zabezpečení fólií proti rozbití. Vše, co je v úrovni očí dítěte, by mělo být buď pevně přidělané, nebo odstraněné.

První odloučení na několik dní je zkouškou spíš pro vás než pro dítě. Děti obvykle vnímají nejistotu dospělých a přebírají ji. Základem je proto vaše vlastní klidná jistota, že tábor zvládne. Než začnete balit, ověřte si, jak dlouho dítě vydrží samo u babičky nebo u kamarádů přes noc. Pokud to nikdy nezkusilo, začněte krátkým přespáním mimo domov několik týdnů před odjezdem.

Prevence je účinnější než řešení krizí. Vytvořte doma pravidla, která platí pro všechny, a zapojte do nich i děti. Například: „Každý má právo na klid, když chce být sám" nebo „Kdo si hraje s hračkou, má ji u sebe, ale po skončení ji vrátí." Pravidla by měla být krátká a srozumitelná. Navíc si vyhraďte čas, kdy si děti hrají společně bez rodičů – tím se učí vyjednávat a spolupracovat. Pokud se konflikty opakují pořád dokola, zkuste najít Příčinu – třeba že se děti nudí nebo soutěží o vaši pozornost. Věnujte každému dítěti alespoň deset minut denně individuálně, i kdyby to mělo být jen povídání před spaním.

Typickou chybou je trestat obě děti stejně, i když je viník jasný. Spravedlnost neznamená, že oba dostanou stejný trest, ale že každý pochopí, co udělal špatně. Místo trestu zkuste reparaci – ten, kdo rozbil hračku, ji pomůže opravit nebo ji nahradí z vlastního kapesného. Tím děti získávají pocit odpovědnosti a učí se napravovat škody. Zároveň je důležité jim vysvětlit, že hádka není katastrofa, ale běžná součást vztahů – a že se od ní mohou posunout dál.

Každý rodič zná okamžik, kdy se z pokojíčku ozve křik a práskání dveřmi. Sourozenecké konflikty jsou přirozenou součástí dospívání, ale pokud se opakují denně, začnou unavovat celou rodinu. Častou chybou je snaha spor okamžitě uhasit tím, že rodič vstoupí do role soudce. Když určíte viníka a potrestáte ho, dítě se naučí jen to, že konflikt se řeší silou nebo manipulací. Místo toho zkuste nejdřív zklidnit vlastní emoce a děti oddělit, aby měly prostor vychladnout.

Vytvořte z běžných předmětů překážkovou dráhu Ideální start je překážková dráha v obýváku. Použijte polštáře, židle, provaz nebo igelitové tašky naplněné novinami. Dítě musí prolézat pod stolem, přeskočit polštář nebo přejít po čáře z lepicí pásky. Nechte ho, ať si dráhu samo postaví – to zabaví dvojnásob. Pozor na ostré hrany a kluzké podlahy, proto dráhu umístěte na koberec nebo gymnastickou podložku. Klíčové je zapojit dítě do přípravy, jinak ho aktivita rychle omrzí. Častá chyba: rodič postaví vše sám a dítě jen plní příkazy. Místo toho se ptejte: „Kam dáme židli? Co bude těžší přejít?"

Dalším účinným nástrojem je změna úhlu pohledu. Když dítě vyvádí, zkuste si říct: „Co se mi tím snaží říct? Co potřebuje?" Možná je unavené, hladové, nebo se nudí. Když pochopíte příčinu, snáz najdete řešení. Místo křiku zkuste sestoupit na úroveň dítěte, podívat se mu do očí a mluvit klidným, ale pevným hlasem. Můžete říct: „Vidím, že tě to štve, ale křičet se nebude." Tím uznáte jeho pocity a zároveň nastavíte hranici.

Zkontrolujte také nábytek, který se může převrhnout. Poličky, komody, skříně a televizory na stojanech je třeba připevnit ke stěně pomocí popruhů nebo úchytů. Dítě se bude brzy vytahovat do stoje a může nábytek rozhýbat. Stejně tak dveře od skříněk a šuplíky – nainstalujte pojistky, které zabrání přiskřípnutí prstů nebo přístupu k čisticím prostředkům a lékům. Nebezpečné látky uložte do vyšších skříněk nebo do uzamykatelných boxů.

Častou chybou je, že rodiče čekají, až už to nevydrží, a pak vybuchnou. Mnohem lepší je zasáhnout dřív, když je ještě hladina stresu nízká. Naučte se rozpoznat, kdy začínáte být podráždění – třeba když máte hlad, jste unavení nebo přetížení prací. Těmto stavům předcházejte: mějte u sebe svačinu, dopřejte si pět minut klidu, nastavte si realističtější očekávání. Často totiž nekřičíme kvůli tomu, co dítě udělalo, ale kvůli tomu, co všechno jsme toho dne už museli zvládnout.