Když zvolíte správné plemeno slepic, vyhnete se zklamání

Další častý omyl se týká zimní snášky. Některá plemena, hlavně ta s velkým hřebínkem, jako je leghornka, trpí v mrazech omrzlinami, a proto v zimě nesnáší. Chcete-li mít vejce i v lednu, vyberte plemeno s malým hřebínkem, třeba wyandotky nebo plymutky. Tyto slepice snesou i teploty kolem nuly, ale potřebují zateplený kurník a přiměřené denní světlo. Bez umělého osvětlení snáška stejně klesne, ale aspoň nehrozí zdravotní komplikace.

Typická chyba bývá umístění štěrbin příliš blízko hřadu. Ptáci pak sedí přímo v proudu studeného vzduchu, což vede k omrzlinám na hřebenech. Větrací otvory proto dejte vždy mimo oblast, kde slepice spí. Pokud máte kurník zateplený, dejte pozor, aby izolace neucpala průduchy. U dutinových stěn se vyplatí do štěrbiny vložit krátkou trubku, která vzduch povede skrz izolaci až do vnitřního prostoru.

Pelyněk pravý je silnější alternativa, která si poradí i s roztoči a štěnicemi. Obsahuje thujon, který působí jako přírodní repelent, ale při vyšších dávkách může dráždit sliznice. Proto ho nepoužívejte v čerstvém stavu do hnízd, kde sedí slepice — raději ho sušte a pak ho v malých svazcích zavěste na stěny nebo pod strop. Typická chyba je umístit pelyněk do přímého kontaktu s krmivem; jeho aroma se přenese na zrní a slepice ho odmítají přijímat. Mnohem lepší je umístit ho do míst, kde se hmyz pohybuje, tedy poblíž vchodů a větracích otvorů.

Výběr plemene slepic rozhoduje o tom, jestli bude chov radostí, nebo nekonečným bojem s nemocemi, agresivitou a nízkou snáškou. Než si přivezete první kohoutky, promyslete si, co od chovu vlastně čekáte. Chcete hlavně vejce, maso, nebo okrasný chov? Odpověď určí, jestli sáhnete po lehkých nosnicích typu leghornka, nebo po těžkých masných plemenech, jako je brahma či orpingtonka.

Nejspolehlivější volbou je levandule. Obsahuje silice, které odpuzují moly, mouchy i komáry. Sušené květy stačí rozházet po podestýlce, nebo je zavěsit v plátěných sáčcích pod hřady. Pozor ale na to, že levandule nesnese přemokření — pokud ji umístíte do vlhkého rohu, zplesniví a začne zapáchat. Stejně tak ji nerozdrtíte na jemno, protože by se ztratil efekt postupného uvolňování vůně. Ideální je nechat květy vcelku a každých čtrnáct dní je promíchat.

Při stavbě vlastního bidýlka myslete na stabilitu. Tyč připevněte do drážek nebo použijte konzoly, které unesou hmotnost všech slepic. Slepice rády sedí vedle sebe, proto počítejte s délkou 25–30 cm na jednu slepici. Pokud máte 10 slepic, potřebujete bidýlko dlouhé alespoň 2,5 metru. U dlouhých bidélek podepřete střed, aby se neprohýbalo. Vyhněte se použití hřebíků vyčnívajících z tyče – slepice by se o ně mohly poranit.

Trapézový plech je rychlá volba na střechu nebo obvodový plášť. Je neprůstřelný proti predátorům, ale v létě se rozpálí na teplotu, která uvnitř vytvoří peklo. Slepice snesou teplo hůře než mráz. Pokud plech použijete, musí být z vnitřní strany opatřen dřevěnou izolační vrstvou a střecha potřebuje mezeru pro odvětrání. Další častý omyl je použití dřevotřísky – ta se v kurníku doslova rozpadne během jedné sezóny. Vlhko, trus a čpavek ji zničí rychleji než jakýkoliv jiný materiál.

Když už máte vybranou konkrétní rasu, zjistěte si, jak rychle dospívá a jaké má sklony k nemocem. Například u bojovných plemen hrozí vzájemné poranění, proto je chovejte odděleně od ostatních. U brojlerových hybridů zase počítejte s tím, že po čtyřech měsících přestanou růst a začnou mít problémy s klouby, takže je nutné omezit krmení a zajistit měkkou podestýlku. Obecně platí – čím specializovanější plemeno, tím více péče potřebuje.

Nejlepší rada na závěr: začněte s jedním plemenem, které je nenáročné a prověřené v místních podmínkách. České zlaté kropenky nebo sussexky jsou vhodné pro začátek, protože jsou odolné, přátelské a dobře snášejí změny počasí. Jakmile získáte zkušenosti, můžete experimentovat s exotickými druhy. Ale i tak – vždy si předem zjistěte, co dané plemeno vyžaduje, a nikdy nekupujte slepice bez znalosti jejich původu a zdravotního stavu.

Typická chyba začátečníků je umístění hnízda do tmavého rohu kurníku jako jediné varianty. Slepice sice mají rády polostín, ale úplná tma jim nevyhovuje – hnízdo pak ignorují a snášejí vejce na podlaze. Naopak přímé slunce v hnízdě vede k přehřívání vajec a špatnému vývoji zárodku. Ideální je rozptýlené světlo. Vhodné místo je nad zemí, přibližně 50 centimetrů, aby se k hnízdu nedostali hlodavci. Slepice rády hřadují vysoko, ale hnízdo by mělo být v nejnižší části kurníku, aby se v něm nezdržovaly přes noc.