Plánování vody na túře, které většina turistů podceňuje

Jak poznat, že už pijete příliš málo Žízeň je špatný ukazatel – když ji pocítíte, tělo už je dehydratované. Sledujte barvu moči: světlá až průhledná znamená dostatek tekutin, tmavě žlutá je varování. Mezi další signály patří únava, závratě, sucho v ústech, bolesti hlavy nebo křeče v lýtkách. Pokud se tyto příznaky objeví, okamžitě si sedněte, napijte se a nechte tělo odpočinout. Nikdy nepokračujte v chůzi s myšlenkou „ještě kousek" – to už může být pozdě.

Častým omylem začátečníků je podcenění délky trasy vzhledem k převýšení. Když je na mapě 10 kilometrů, neznamená to, že jsou stejně snadné jako po rovině – stoupání vám ubírá síly mnohem rychleji. Druhým typickým krokem je vyrážet brzy ráno, ale bez ohledu na to, že se vrací za tmy. Vždy si spočítejte, kdy zapadá slunce a kolik času budete potřebovat na sestup – ten je totiž fyzicky náročnější a při únavě se stávají chyby. A pokud se unaví, klidně se otočte. Hory vám utečou, ale bezpečnost je přednější.

Důležité je také dát o svém plánu vědět někomu doma. Nechte si zapsat trasu, přibližný čas návratu a koho kontaktovat, kdyby se něco stalo. To je jednoduché, ale často přehlížené opatření. A pokud si nejste jistí orientací, nebojte se použít kompas a mapu – naučte se to nanečisto doma. V dnešní době sice máte GPS v mobilu, ale baterie se vybije a signál v údolí nemusí být. Základní znalost čtení vrstevnic a azimutu vám dá nezávislost a jistotu.

Pitný režim si rozvrhněte po malých dávkách. Místo jedné velké dávky, která zatíží ledviny a stejně se rychle vyloučí, pijte každých dvacet až třicet minut dva až tři doušky. Ideální je mít lahvičku po ruce v boční kapse batohu, abyste po ni nemuseli lovit na dně. Na množství závisí i obsah rozpuštěných minerálů – pokud se potíte, přidejte špetku soli do vody nebo si dejte slanou svačinu. Čistá voda bez minerálů totiž dehydrataci může paradoxně zhoršit.

Když narazíte na vodní zdroj v přírodě, nikdy nepijte přímo z něj, ani když vypadá čistě a průzračně. I horský potok může obsahovat bakterie, parazity nebo viry z okolní zvěře. Nejbezpečnější je vodu převařit, ale to vyžaduje vařič a čas. Praktičtější je použít vodní filtr nebo čisticí tablety, které zvládnete i za chůze. Pokud nemáte ani jedno, sbírejte vodu, která teče přes kamenité dno, a vyhněte se stojatým tůním a místům s řasami.

Klíčové je vrstvy neustále regulovat. Jakmile začnete cítit, že se potíte, zastavte se, sundejte jednu vrstvu a teprve poté pokračujte. Čím dříve zareagujete, tím méně potu se vytvoří. Stejně tak při přestávce nebo na sedle oblečte svrchní vrstvu dřív, než vám začne být zima. Čekání na pocit chladu je největší past – když ho ucítíte, je už pozdě.

Nejčastější chyba při vrstvení oblečení na túru není nedostatek vrstev, ale jejich špatné načasování. Většina lidí vyrazí do kopce v teplejší bundě, protože jim je ráno zima. Po pěti minutách chůze se zpotí, svrchní vrstvu si sundají, ale triko už je promočené. Když pak přijdou na hřeben, kde fouká vítr, mokré vrstvy začnou rychle chladit. Řešení je jednoduché: oblékat se tak, aby vám bylo lehce chladno, než se rozhýbete. Tělo si během chůze vyrobí dost tepla samo.

Shrňme si to: zastav se, urči si směr, najdi vodu a jdi po proudu, pokud možno po značených cestách. Neztrácej energii zbytečným během a hlavně — když si nejsi jistý, zůstaň na místě. Většina ztracených lidí je nalezena do 24 hodin, ale jen pokud se nezraní a nevyčerpají. Dej šanci svému tělu i rozumu pracovat, a les tě pustí ven.

Základní pravidlo: Každá vrstva musí být snadno otevíratelná Místo jedné silné bundy použijte tři tenké vrstvy, které můžete postupně sundávat a zase oblékat podle aktuální situace. První vrstva – termoprádlo – odvádí pot pryč od pokožky. Nesmí být bavlněná, protože bavlna vodu nasákne, ale neodpaří. Druhá vrstva, obvykle fleecová nebo tenká mikina, má hřát i ve chvíli, kdy je vlhká. Třetí vrstva je ochranná skořápka proti větru a dešti, ale měla by být prodyšná, aby se přebytečné teplo a vlhkost dostaly ven.

Častý problém je zapomínání na nohy a ruce. Řada lidí si vezme jen tenké ponožky a na ruce nic, protože jim to přijde zbytečné. Přitom přes ruce a nohy uniká hodně tepla. Vezměte si raději náhradní ponožky do batohu, abyste si je mohli vyměnit, když zmoknou. Podobně jako u bundy platí: na ruce ne silnou rukavici, ale raději dvě tenčí vrstvy, případně palčáky, které můžete sundat při manipulaci s mapou.

Ztratit se v lese není ostuda, ale chyby, které po zjištění, že nevíš kudy dál, uděláš, mohou situaci výrazně zhoršit. Nejčastější problém? Panika a snaha „zkrátit si to" přes neznámý terén. Než začneš bloudit dál, zastav se. Prvních pět minut je klíčových. Zhluboka dýchej, posaď se, dej si něco k jídlu a pití. Hlad a žízeň zkreslují úsudek. Pak se zamysli, kdy jsi naposledy viděl značku, cestu nebo jiný orientační bod. To je tvůj poslední známý bod — od něj se odvíjí vše další.