Když kvásek u psa nebo kočky začne dělat problémy

Důležité je také sledovat tělesnou kondici. Žebra by měla být hmatatelná pod tenkou vrstvou tuku, ale ne vidět na první pohled. Pas by měl být při pohledu shora znatelný. Pokud štěně přibírá příliš rychle, snižte porce o deset procent a zvyšte pohyb. Naopak, pokud je příliš hubené, přidejte jednu až dvě lžíce krmiva navíc. Pravidelné vážení každé dva týdny vám dá přesný obrázek o tom, jak se vyvíjí.

Pokud se rozhodnete kvásek podávat, vždy ho skladujte v lednici a před podáním ho nechte ohřát na pokojovou teplotu. Důležité je také vybrat správný druh kvásku – nejlépe žitný, který má nižší obsah lepku. Vyhněte se kvásku s přídavkem rozinek, česneku nebo jiných aromatických přísad, které jsou pro psy a kočky toxické. A pamatujte: pokud máte jakékoli pochybnosti, je lepší se poradit s odborníkem, než riskovat zdraví svého mazlíčka.

Když kočka začne syčet, kousat nebo útočit, většina chovatelů sáhne po trestu nebo zvýšeném hlase. To je ale přesně to, co agresi prohlubuje. Kočka si trest nespojí se svým chováním, ale s vámi jako s hrozbou. Výsledkem je ještě větší stres a častější útoky. Než začnete cokoli řešit, zastavte se a pozorujte. Agrese není nikdy bezdůvodná – je to signál, že se kočka cítí ohrožená, zahnaná do kouta nebo přetížená podněty.

Zdraví ovlivňuje i psychická pohoda, proto se zaměřte na obohacení prostředí. Kočce nabídněte vertikální prostor, škrabadla a alespoň jednu hračku, kterou může sama ovládat. Psu zajistěte dostatek mentální stimulace – schovávání pamlsků, hlavolamy nebo krátký výcvik. Nedostatek podnětů vede k nudě, která se projevuje destruktivním chováním a přejídáním. Naopak příliš mnoho podnětů zvyšuje hladinu stresu a může vést k trávicím potížím.

Pokud už štěně běží za jiným psem, nemá smysl ho honit. Naopak se otočte a utíkejte opačným směrem a při tom zavolejte. Většina štěňat preferuje honičku před nezáživným druhým psem, takže vás s velkou pravděpodobností dožene. Jakmile k vám přiběhne, nadšeně ho pochvalte a odměňte. Tento postup funguje i v případě, že pes už je v plné rychlosti. Klíčové je, abyste byli pro štěně zábavnější než psí kamarád.

Prvním krokem je nastavení pravidelného rytmu. Krmte ve stejné časy a ve stejné části bytu, venčte psa pravidelně a kočce zajistěte přístup k čisté vodě na více místech. U koček je častou chybou nevhodné umístění misky a záchodu – měly by být oddělené a v klidné zóně. U psů zase lidé přeceňují množství pohybu a podceňují klid. Mladý pes potřebuje spíše krátké procházky s příležitostí čichat, než hodinové běhání, které zatěžuje klouby.

Jak poznáte, že přepravka skutečně poslouží? Prvním krokem je volba materiálu. Plastové přepravky s odnímatelnou horní polovinou jsou nejuniverzálnější – snadno se čistí, dobře větrají a kočka v nich má pocit bezpečí. Textilní a síťované modely jsou lehké a skladné, ale hodí se spíš na krátké přechody, třeba na veterinu. Nevhodné jsou pro agresivnější kočky, které je dokážou roztrhnout, a také pro cesty v extrémních teplotách. Dřevěné nebo proutěné košíky vypadají hezky, ale nejsou bezpečné při nárazu a špatně se dezinfikují.

Než přepravku koupíte, vždy ji otevřete a prohlédněte si vnitřek. Vnitřní hrany by měly být hladké, bez ostrých plastových výstupků. Dno by nemělo klouzat – pokud je hladké, vložte dovnitř protiskluzovou podložku nebo starší ručník. Kočka by měla mít pod sebou stabilní plochu, jinak bude během jízdy uklouznout a stres se ještě zvýší. Nezapomeňte na odvětrávací otvory: měly by být na více stranách, aby měla kočka přísun vzduchu i v případě, že přepravku postavíte jinak, než jste plánovali.

Krmení kvásku u psů a koček se může zdát jako neškodný způsob, jak zlepšit trávení nebo obohatit jídelníček o probiotika. Kvásek, ať už pekařský nebo pivní, obsahuje živé kvasinky a bakterie, které mohou podpořit mikroflóru ve střevě. Přesto je důležité vědět, že ne každé zvíře kvásek snese, a že způsob podání hraje zásadní roli. Pokud se rozhodnete kvásek zařadit, začněte opatrně a vždy sledujte reakce svého zvířete.

Důležitá je také výchova k manipulaci. Začněte u štěněte nebo kotěte s krátkými doteky tlapek, uší a tlamy. Vždy spojujte tuto činnost s pozitivním zážitkem – jídlem nebo jemným hlazením. Tím zvíře naučíte, že není třeba se bát, až mu budete stříhat drápky, čistit zuby nebo kontrolovat kůži. U dospělého zvířete postupujte pomalu, respektujte jeho hranice a nikdy ho nenuťte. Typickou chybou je, že majitelé manipulaci odloží, až když je problém akutní, a zvíře je pak vystresované.